Žít
Publikováno 12.10.2012 v 20:53 v kategorii Moje "uvnitř", přečteno: 206x
Nezabít se není totéž, jako chtít žít.
A neplakat není totéž, jako radovat se.
Život je nesmírně vzácný. Taková křehká, zranitelná rostlinka.
Od života ke smrti je takový malý krůček. Tenká červená linie. Jen úkrok stranou, a jsme dole. Zvláštní.
Někdy si myslím, že na životě vlastně vůbec nezáleží. Ale každý živý tvor se tak dere o to své místo na slunci, každá bytost je hnána tak silnou touhou přežít...že se mi zdá podivné, že by na tom až tolik nezáleželo. Asi je to hodně vzácný drahokam, když si ho všechno živé tolik chrání. Když je to ten nejsilnější pud, co máme.
Tak nevím, proč to někdy takhle necítím. Vždyť všichni tady máme své místo na slunci. Jak je možné tahkle zapomenout? Jak je možné to místo NECHTÍT ??? Jak je možné, že jsem schopna mrhat energií na to, abych vymýšlela způsoby záhuby? Co je to za sílu, která nedovoluje cítit nádheru a vzácnost každého okamžiku? Tu čest tady být, existovat, moci konat a tvořit, projevovat se, milovat. Je děsivé vědět, a vidět krásu a vzácnost života, a zároveň ji nemoci prožívat. Tak děsivé, až to úplně bolí.
Jak vypadá lék na takovouto bolest?
Komentáře
Celkem 5 komentářů
Bomberious 25.10.2012 v 23:55 Bolest, smutek, žal v nitru srdci nejde utišit hned, neexistuje nato žádný účinný medikament, lék! Oním lékem je vždy vlastní snaha kontinuálně hledat skutečný smysl, důvod své vlastní podstaty, entity, proč to tvé místo na světě, na zemi smysl doopravdy má...! A ona smysl vždy měla, a i nyní má! Jenom si to vnitřně neuvědomuješ, nechceš opětovně připustit! Proto to mylně zpochybnuješ! Žiješ jenom jednou, druhou možnost nikdo nikdy nedostane! I vězeň v U.S., jenž je odsouzen k trestu smrti, a je nevinen, touží po svobodě, právu na svoji svobodu, po svém legitimním právu na život!
Život má stejně jako každá mince, rub a líc! Je velmi barevný, různě spravedlivý a různě krutý! Dostala si jednu bolestivou ránu, a ihned se vzdáváš velkého boje? Jedno prohrané vojenské tažení dělá, znamená prohranou celou válku? Vzchop se, bolí to, jdeš dále, to zvládneš! Je to o Tobě samé! Aneb jak říkají Slováci - "Hlavu hore"!
youtube.com - "grimaso h16 - V tvojej hlave"
youtube.com - Rytmus feat. Ego - Deti Stratenej Generáce
Velmi jednuduchá skladba, která popisuje přesně to, o čem zde celou dobu hovořím! Poslechni si to, a parkrát si s ním i dej, zazpívej, a to celé!!
S přátelským pozdravem a neochvějnou láskou
Bomberious
jaknapravdu.infoblog.cz
Lékem je otevřít, a já jsem Tito již psal, velmi rád připomenu zase, bolesti své srdce bolesti zcela dokořán! Vím, že i tak nyní činíš, je to velmi správné, ale zkus se na to podívat příště i jinak!!
Bolest musíš umět něčím umlčet, utišit, a to trávením svého vlastního volného času! Tím ji porazíš! Dělej ještě více to, co Tě baví, co Tě zajímá, zaobírej se také tím, čemu si se vždy věnovat někdy chtěla!
Bolest je mj. také o čase, o otevřeném vymluvení se z ní a vnitřním srovnání, usmíření se s ní! Ta bolest Tě musí vnitřně posunout kupředu, vím, nevěříš, zní to totiž paradoxně, ale ona člověka zoceluje, a to ve všech ohledech a směrech!
serena.infoblog.cz 27.10.2012 v 16:21 Ahoj, díky za povzbudivá slova. odkazy mám zkopírované, ihned kouknu.
Jen bych pro dokreslení obrázku chtěla napsat, že to není o tom, že bych hledala nějakou životní cestu, a pak mě jedna rána srazila.
Moje neschopnost se někdy zvednout je hodně o nemoci, prodělané depresi, o mnoha ztrátách, mnoha ranách, o mnoha bolestných zkušenostech a vyhodnocení ve smyslu-už to nemá cenu.
Je to tak, že jsem smysl měla. Už nemám. Leda, že bych ho hledala ve věcech vnějších. Rodina, práce... Chtěla bych někým být i sama za sebe, nebýt určována stále jen někým vnějším.
To neznamená, že bych svou rodinu a práci neměla ráda. Jen si myslím, vlastně to tak cítím, že být tady musíme sami za sebe, ne kvůli druhým.
Ale zatím tu jsem a funguji na pohled docela dobře. Vlastně o dost líp, než před pár lety.
londoniera 16.11.2012 v 11:33 Jsi mi blizka. Svymi slovy, svymi prozitky, svou symbolikou. Nevim o tobe nic a presto te citim.
Moc dobre rozumim pocitu citit se mimo zivot, mimo rytmus, pozorovatelem vnejsiho deni. Tez stale premyslim, co muze toto zmenit... A rikam si, ze mozna je to odhodlani zbavit se svych starych systemu viry a nalezeni toho vlastniho ditete v nas. Na jednu stranu tohle opravdu vnimam jako reseni, na druhou se musim zastavit a ptat se sebe sama, zda to vubec muze byt nekdy jine, kdyz takovehle to bylo vzdy???
Tak, ci onak, citim z tebe zkusenost a moudrost. Zaroven odhodlani nevzdavat se. Ted uz jde jen o to se se stejnym odhodlanim zakousnout do toho, ze pro sebe chces to nejlepsi. Ne nutne to nejlepsi na svete, ale to nejlepsi, co sama sobe muzes dat. Pak budes vitezem sve vlastni bitvy. .. Rekla bych.
Anonymní 25.11.2012 v 12:56 Londoniero,
děkuji. :-)
eszdoomRg 25.04.2013 v 05:44 A medsto aby vytvořili uživatelsky sfdnand způsob ne1kupu a manipulace s knhmaii, tak se zaměřujed na likvidaci nezlikvidovatelne9ho.Ale situace se pomalu měned. Nede1vno za mnou přišel jeden zne1mfd, že slyšel, že se de1 koupit nějake9 zaředzened, do ktere9ho se dajed nahre1t knihy a že by to chtěl pro ženu. Zrovna Amazon uvedl nove9 Kindly, tak si objednal Kindle 4. Několik knih, ktere9 nemohli nikde sehnat jsem našel na internetu, pak jsem jim uke1zal palm knihy zadarmo a založil fačet na palmknihy.cz, kde si hned několik knedžek objednali. Jedna vlaštovka jaro neděle1, ale řekl bych, že je medč skoro na straně vydavatelů.